Program konference je ke stažení zde
Bulletin abstraktů ke stažení zde
Technické pokyny k online konferenci ke stažení zde
Zvaní hosté:
Towards Developing a Metaphysics for Qualitative Research
David Hiles with Ivo Čermák, Vladimír Chrz & Tomáš Urbánek
Dr. David Hiles – psycholog působící na katedře psychologie na fakultě zdraví a přírodních věd (Faculty of Health & Life Sciences) na Montfort univerzitě. V minulosti také působil na FSS v Brně. Výzkumně se zabývá například tématy transpersonální spirituality, kognitivní vědou, psychoanalýzou a kvalitativní metodologií. Je autorem vědeckých článků jako například: Jung, William Blake and our answer to Job, Qualitative Research: Transparency and Narrative Oriented Inquiry
This paper begins with Hungerford’s idea that beauty lies in the eye of the beholder” This idea strongly suggests that we need to explore the metaphysical assumptions that we are making when we engage in our qualitative research. Metaphysics is concerned with the fundamentals of relating to our experience of being in the world, and this is particularly relevant to the interest in using a qualitative approach in our research. The ability to perceive and code qualities in our experience is a crucial metaphysical concern. Searching through a wide range of papers, basic texts, handbooks, we did not find any useful definitions of “quality” and “qualitative”, and this is precisely why a metaphysics of qualitative research” is so badly needed. Using examples from our research in narrative cognition, and our model of Human Narrative Intelligence (HNI), we will briefly explore how the range of modes of human expression might offer some insight in establishing a metaphysics of qualitative research. We will briefly explore how other modes of human expression might offer some insight into establishing a deeper understanding of the qualitative. And, briefly, we will finish with one particularly interesting example of presenting both qualitative and quantitative data together in the very same table!
Na počátku bylo slovo: Jazyk ve výzkumu v reprodukční medicíně
Hana Konečná, Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D. – psycholožka, působící na katedře klinických oborů, na fakultě zdravotně sociální na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Angažuje se v neziskových organizacích, které jsou zaměřeny a zdravotnictví. Její specializací jsou: narativní medicína, kvalitativní metodologie a psychosociální aspekty nechtěné bezdětnosti /neplodnosti/. Je autorkou publikací: Kvantifikace ve vědách o člověku, Medicína založená na důvěře, Na cestě za dítětem
Každý výzkum, kvalitativní i kvantitativní, humanitní i přírodovědný, začíná orientací v problému, formulací cíle a výzkumných otázek či/a hypotéz, určením metod získávání dat a jejich interpretace. Hlavním nástrojem pro tyto úkoly je jazyk. Proto se jazyk stal klíčovým tématem filosofie od konce 19. století. Významnými osobnostmi a prvními filosofy jazyka byli matematici, kteří hledali prostředky umožňující vyjádřit matematické důkazy tak jasně, aby nevznikaly žádné pochybnosti o jejich správnosti. Na počátku 20. století se tato snaha rozšířila i mimo matematiku, vědci chtěli vytvořit opravdu přesný a jednotný vědecký jazyk, jenž by byl oproštěný od všech nejasností a vágností. Snaha nějak zafixovat význam ale byla úspěšná jen trochu.
O půlstoletí později přichází další vlna zájmu filosofů o jazyk, filosofie dekonstrukce, reprezentovaná především Jacquem Derridou. Dekonstrukce naopak rezignuje na možnost nalezení jednotného významu, zdůrazňuje mnohoznačnost. Derrida tvrdí, že text nemůže mít žádný konečný a předem daný význam, jelikož může existovat mnoho způsobů čtení, kritizuje „západní logocentrismus“. Předmětem dekonstrukce se postupně staly i pojmy, o jejichž významu se původně vůbec nepochybovalo – např. muž, žena, matka, otec, nemoc. Pro Derridu je dekonstrukce především cestou k větší svobodě a spravedlnosti.
Svoboda/autonomie a spravedlnost jsou dva ze čtyř hlavních principů lékařské etiky (dalšími jsou neškodit a činit dobro). Jedním z nejrychleji se rozvíjejících lékařských oborů je reprodukční medicína. Je velmi specifická tím, že řešením problému jedince zde není zbavení se nemoci, ale vznik jedince nového. Ve svém příspěvku popíši, jaké jazykové problémy v reprodukční medicíně vyvstaly (v Derridově duchu bych spíš měla napsat „jaké výzvy“) a jak jim reprodukční medicína čelí.
Lidi obvykle reprodukční medicínu chápou kvůli její specifičnosti jako velmi izolovaný obor, jehož komplexita nemá na medicínu jako celek vliv. To je ovšem velký omyl, hlavním nástrojem lékařské etiky je totiž analogie. S pomocí účastníků konference chci hledat odpověď na otázku, jak může kvalitativní výzkum napomoci řešení výzev v reprodukční medicíně, případně zda vůbec.
Přínosy a omezení interkulturního kvalitativního výzkumu
RNDr. Mgr. Miroslav Horák, Ph.D.
Mgr. et Mgr. Miroslav Horák, Ph.D. – antropolog působící jako odborný asistent na Ústavu jazykových a kulturních studií Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně. Z výzkumných aktivit se dlouhodobě věnuje zkoumání léčby závislostí, v terapeutických komunitách a také tradiční amazonské medicíně. Je autorem publikací.: Dům, kde se zpívá: Rehabilitace drogově závislých tradiční domorodou medicínou peruánské Amazonie, Ayahuasca v České republice
Tento příspěvek je zaměřen na prezentaci přínosů a omezení interkulturního kvalitativního výzkumu, a to na základě případové studie, jejímž cílem bylo vytvořit zakotvenou teorii o léčbě duševních poruch a poruch chování způsobených užíváním látek v terapeutických komunitách.
Příspěvek bude primárně pojednávat o tom, zda mohou kvalitativní výzkumné metody jako etnografie a rozhovory přispět k rozklíčování sociálních, politických, ekonomických a náboženských praktik, jež mají vliv na vznik a léčbu poruch z užívání látek.
Ve druhé řadě bude obsahem příspěvku polemika o způsobu vytváření zakotvené teorie v kontextu různých výzkumných paradigmat. Terénní výzkum, během nějž byla sbírána data pro případovou studii, probíhal v 7 terapeutických komunitách v letech 2013 až 2016, s tím, že byl realizován v Peru (Takiwasi), Nikaragui (Centro de Especialidades en Adicciones, CARA, AMAR) a České republice (Renarkon, Sejřek, Kladno-Dubí).
„Healthspan“ vs. „lifespan“, aneb různé podoby stáří
Marián Kechlibar
RNDr. Marian Kechlibar je český matematik, publicista a blogger. Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu UK, obor komutativní algebra s přesahem do kryptografie. Věnuje se především publicistice, komentuje současné dění, má svůj vlastní blog, za který byl nominován na cenu Magnesia Litera. Přispívá také do týdeníku Echo24. Zajímá se o dějiny, politiku a společenské dění. Je autorem publikací: Zapomenuté příběhy, Krvavé levandule
Tithónos, bratr řeckého krále Priama, se oženil s bohyní červánků Éós. Ta jej milovala natolik, že si pro něj u vladaře Olympu Dia vyprosila nesmrtelnost. Zapomněla přitom ale poprosit také o věčné mládí, takže Tithónos neustále stárnul a stárnul, až přišel o veškerou sílu a radost ze života. Nakonec se scvrkl natolik, že se z něj stal cvrček.
Příběh ze starých řeckých pověstí bude brzy relevantní i pro nás, protože biologická věda se dostává čím dál blíže k možnosti ovlivňovat stárnutí. Tato otázka je pro vyspělé společnosti extrémně palčivá, protože jejich populace pozvolna stárnou. Ale zároveň máme skoro všichni ze svého okolí zkušenost s tím, že dožít se vysokého věku je spíš utrpení.
Kudy bude kráčet biologie, aby nám zajistila zdravá léta navíc? Dá se takový pokrok měřit? A jaké budou společenské důsledky takového vývoje? Podíváme se na aktuální stav a na očekávané směry vývoje.