Program

Program XXIII. ročníka s názvom Nové horizonty kvalitatívneho výskumu

Zborník abstraktov môžete nájsť tu.

Môžte sa tešiť na nasledujúce pozvané prednášky

In defence of traditional ethnography in the world governed by Big Data

Elżbieta Drążkiewicz
Lund University & Sociologický ústav SAV

In the last few years we have seen an explosion of studies applying digital research methods. This is especially the case for the studies of extremisms, disinformation or conspiracy theories. This is understandable because digital sphere is the space where conspiracy theories and disinformation are the most visible. Digital methods are good because they generate interesting results especially in regard to tracking and mapping. But even the biggest proponents of computational methods recognize their shortcomings: underestimating the messiness of digital culture, neglecting historical and cultural contexts, the inability to provide behavioural data.

So why do so few people opt for qualitative research methods and studying movements propagating conspiracy theories outside of digital environments? What are the key challenges for applying traditional ethnographic research methods in this field? There are many issues to consider here. For instance, studying conspiracy theories calls into question the myth of anthropological fieldwork as a generative space built on a positive relationship with informants. If some form of affinity is important for successful ethnographic research, how can one study conspiracy theories that potentially spread hate without being accused of ‘siding with the enemy’? Scholars applying ethnographic methods might fear providing a platform to dangerous ideas. Another reason for the limited number of ethnographic studies is the difficulty in accessing the field – groups endorsing conspiracy theories are often reluctant and sometimes hostile to research participation.

However, studies conducted through qualitative methods show clearly that they yield valuable insights that cannot be gained through quantification and computation alone. Ethnography has exceptional ability to provide a means to understand complex social phenomena from the perspective of those experiencing them. Most methodologies try to narrow the focus and limit the amount of ‘noise’ to generate the ‘raw’ data. Ethnography does the opposite: it works to both describe all the noise, and to understand the theme of the research within that noisy context. So, how can ethnography help us to make sense of disinformation, conspiracy theories and movements propagating them? How it can be done safely and effectively? And is it worth it? In the world governed by Big Data can scholars using qualitative methods still make an impact?

Akademické instituce pod kvalitativní lupou: Reflexe dekády (nejen) kvalitativních výzkumů českých univerzit

Kateřina Zábrodská
Psychologický ústav AV ČR, v.v.i. & Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Akademický sektor se velice dynamicky rozvíjí, což s sebou přináší celou řadu výzev jak pro individuální akademi(č)ky, tak pro akademické instituce. Setrvalý tlak na navyšování publikačního výkonu, masifikace vysokoškolského vzdělávání, akademický kapitalismus a celková akcelerace akademických činností patří mezi hlavní takové výzvy. Na subtilnější rovině však nacházíme mnoho dalších výzev, od obtíží udržet si nadšení pro akademickou práci a silnou akademickou identitu, přes neurčitost akademického leadershipu, až po „temné stránky“ univerzitního fungování, jako jsou toxické akademické kultury, genderové a jiné nerovnosti, či řešení stále narůstajícího počtu reportovaného neetického chování. Cílem příspěvku je představit a reflektovat hlavní výsledky našich již více než dekádu trvajících výzkumů na českých univerzitách, ve kterých jsme s týmem na PSU AV ČR zkoumali klíčové předpoklady kvalitních pracovních podmínek, well-beingu a excelence akademiků/ček. Na základě představení našich hlavních kvalitativních výsledků se zaměřím na otázku, jak kvalitativní výzkum pomáhá a do budoucna může pomáhat řešit krize univerzitního sektoru a posílit jeho odolnost.

Gran depresivní finále aneb Krutý cirkus pana Toma
Keynote performance

Aleš Neusar¹, Vojtěch Holický² a pan Tom
¹Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Ostravská univerzita & soukromá psychologická praxe
²TENT Klinik s.r.o. ambulance klinické psychologie

Performance s cirkusovými prvky na podkladu případové studie pana Toma, a tak trošku i všech ostatních, je inspirována tradicí poetiky Freda Newmana na výročních kongresech Americké psychologické asociace a také terapeutickým potenciálem současného cirkusu. Je vystavěna na základě kazuistiky pana Toma, se kterým Aleš psychoterapeuticky pracuje od září 2022 a občas také na propadech i zdvihu Aleše a Vojty. Na začátku je pouze deprese, ale postupem času se během narativní cirkusové psychoterapie objevuje i kus naděje, kus něčeho zdravého – mimo jiné smysl pro absurdní humor a hraní si se slovy a významy, což se postupem času stane integrální součástí úzdravy pana Toma. Suchý akademický popis souboje s krutými depresivními hlasy nemůže zachytit co se ve skutečnosti dělo a děje. Hlubiny beznaděje a těžce vykutané jiskřičky možného lepšího zachytí lépe to, co je také samo o sobě plné života, emocí, pohybu, kostrbatosti i těžkosti. Právě proto se Aleš propojil s Vojtou, aby mohli divákům ukázat a pomoci spoluprožít, co se odehrávalo a odehrává nejen v Tomovi, aby se i jejich svět mohl na chvíli ponořit do toho temného, ale i toho nadějného, hravého, bezesmyslného, což krásně ilustrují právě cirkusové prvky, z nichž mnohé mají význam a mnohé naprosto žádný. Jsou tu pouze proto, že tu jsou, což je jeden ze znaků úzdravy z deprese – začneme spontánně něco dělat, jen tak, pro radost. Ve výsledku však nejde o depresi, ani o performance, ani o kvalitativní výzkum. Cílem je něco v nás malinko změnit, na chvíli žít a možná i o trošku lépe.

Princípy otvorenej vedy (nielen) v kvalitatívnom výskume

Matúš Adamkovič
University of Jyväskylä; Centrum spoločenských a psychologických vied SAV, v. v. i. & Univerzita Karlova

Pod vplyvom replikačnej krízy sa čoraz väčší dôraz kladie na transparentnosť a otvorenosť procesu realizácie výskumu. Implementácia praktík otvorenej vedy do kvalitatívne orientovaných štúdií však prináša množstvo výziev, ale tiež príležitostí, napríklad: Ako balansovať medzi požiadavkami na otvorenosť a dôvernosťou dát? Ako vôbec reprodukovať či replikovať výskum, ktorý sa nezameriava na efekty? Aká infraštruktúra je na dodržiavanie týchto praktík potrebná?
V rámci tejto interaktívnej prednášky sa dotkneme základných pilierov otvorenej vedy (tzv. zodpovedných výskumných praktík) a konkrétnych postupov, ktoré je možné použiť v kvalitatívnom výskume. Na príklade štúdií z ERC projektu ORE demonštrujem možnosti predregistrácie/registered reports kvalitatívneho výskumu, koncept duplikácie a tiež prediskutujeme výzvy spojené so zdieľaním dát. Zámerom príspevku je preskúmať možnosti zvýšenia kredibility kvalitatívneho výskum integráciou princípov otvorenej vedy, avšak so zreteľom na dostupné možnosti a nástroje

Případová studie vývoje národního systému hodnocení kvality a politiky kvality v prevenci rizikového chování dětí a mládeže: Úskalí pohybu mezi tvorbou veřejné politiky a standardní akademickou prací

Michal Miovský
Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty a VFN Univerzita Karlova v Praze

Česká republika prošla od roku 1999 velmi náročným procesem tvorby národního systému politiky kvality a standardů kvality v prevenci rizikového chování dětí a mládeže. Případová studie je postavená na kvalitativní obsahové analýze odborných materiálů spojených s vývojem systému a zápisů z jednání a doprovodné dokumentace systematicky sbírané po celou dobu trvání procesu. Autor tak nabízí rekonstrukci celého příběhu v obou liniích: jak samotného obsahu a tvorby dílčích komponent, tak reflexe přípravy, procesu tvorby a implementace, tak také dopadů. Jedná se o velmi složitý a vícevrstevný systém, zasahující práci několika resortů a institucionálních rámců, včetně problémů spojených s různě nastavenou legislativou. Studie tak nabízí vhled do úskalí tvorby veřejných politik, kde se střetávají různé zájmy a kde stát vytváří bariéry svému vlastnímu fungování. Samotný systém je vystavěn na třech klíčových komponentách: (a) standardech kvality programů a poskytovatelů péče s navazujícím certifikačním procesem, (b) vzdělávacích standardech pro preventivní pracovníky, (c) monitorovacím systému SEPA. Případová studie je zasazena do kontextu aktuální mezinárodní diskuse o tomto tématu a výsledků projektu FENIQS-EU mapujícím vývoj politiky kvality v adiktologii v zemích EU.

Odchádzanie do dôchodku je kosenie trávy: duoetnografický exkurz

Viera Bačová¹ a Ivo Čermák^2
1 Ústav experimentálnej psychológie CSPV SAV, v.v.i.
² Katedra psychológie FF Katolíckej univerzity v Ružomberku

Dva akademici, žena a muž, v různé fází „odcházení“ do důchodu, v průběhu téhož týdne přemítali každý den půl hodinu až hodinu o této své existenciální situaci. Reflexe bezprostředně zaznamenávali nezávisle na sobě, aby si je poté vyměnili a čtením záznamů druhého amplifikovali svoji zkušenost s odcházením z akademického světa do zásvětí důchodu. Přestože zjistili, že mají jiný slovník vyvěrající pravděpodobně z odlišných zdrojů, oba směřovali k jádru fenoménu (klestili si cesty usychající trávou), neboť témata jejich prožívání důchodu byla podobná.

Akademický dôchodok sa obom javí ako fluidný fenomén, ktorý problematizuje tradičné pohľady na prácu, profesiu, zamestnanosť a súvisiace socio-demografické kategórie. Avšak dôležitejším nálezom bola reflexia dôchodku ako permanentne tranzitórneho obdobia s mnohými zážitkovými nuansami. O niektorých z nich (napr. seniorita, akademická sloboda, bilancovanie, seba-spytovanie, hľadanie cesty a zmierenia) pojednáme v príspevku dialógovým spôsobom v režime duoetnografie.